Z historie školy
dětí v Luhačovicích byla původně jen individuální. Po druhé světové válce se jim dostalo soustavnějšího léčení, když převzal péči o děti zdravotně a tělesně postižené stát.První popud o léčení dětí v Luhačovicích uskutečnil brněnský charitativní spolek Vojtěchov, který si v roce 1948 pronajal na tři roky vilu Vlasta. 
Léčebná péče probíhala zejména v letních měsících a nešlo tedy o komplexní rehabilitaci. Cílem bylo vytvořit soustavnější léčbu nespecifických chorob horních cest dýchacích s celoročním provozem. Československé státní lázně proto zakoupily v Luhačovicích 1. června 1951 první dětskou léčebnu umístěnou v „Učitelském domě Komenský“. Měla kapacitu 40 lůžek a děti se střídaly v turnusech po dvaceti osmi dnech. Aby bylo možné poskytovat léčebnou péči na patřičné výši, bylo nutné najít vhodnější budovu. Tak se dětská léčebna přestěhovala po čtyřech měsících provozu do budovy Radun. Zde byla poskytována léčebná péče, chyběla však péče výchovně vzdělávací.
Obavy rodičů a kmenových škol, že jejich děti zameškají příliš učiva při pobytu v lázních, byly příčinou příjezdů především v době prázdnin. To bylo také hlavním důvodem, proč usilovaly Čs. státní lázně o zřízení školy při dětské léčebně. Rozhodnutím ministerstva školství ze dne 22. října 1951 č.23280/51-A/I/ byla zřízena s platností od 1. října 1951 škola při dětském sanatoriu pro děti bronchitické v Luhačovicích ve vile Vlasta. Prvotní výuka byla příležitostná, zajišťovaná učiteli ze zdejší základní školy. Pravidelné vyučování odbornými pedagogy bylo zahájeno v únoru 1952 a prvním ředitelem byl jmenován Miloslav Vala, spolu s ním působila učitelka Lidmila Valová, oba s aprobací pro vyučování na školách pro mládež vyžadující zvláštní péči. Již tehdy se školní práce v léčebně orientovala především na hlavní předměty s tím, že v programu dne převládá složka léčebně-rehabilitační nad složkou výchovnou a vzdělávací. Původní délka pobytu byla z dvaceti osmi dní prodloužena na osm týdnů (56 dnů). V roce 1954 se počet léčených dětí zvýšil na 80 za turnus. O šest let později (1960) získaly Čs. státní lázně pro děti astmatické a děti s chorobami horních cest dýchacích další budovu Dr. I. Sekaniny (dnes Miramonti a II. dětská léčebna), která byla do té doby vojenskou léčebnou. Po nutných úpravách a vybavení měla kapacitu 130 lůžek. Učení probíhalo ve třech třídách k tomu upravených. Tak velký počet léčených dětí nestíhali dosavadní učitelé učit, proto jim vypomáhali po dohodě učitelé místní základní školy. Stísněné podmínky školní výuky si vyžádaly přístavbu nové budovy, levého křídla, tzv. školního traktu ke stávající budově Dr. I. Sekaniny. Její vnitřní uspořádání je zachováno dodnes. Ve školním traktu je šest světlých učeben, ředitelna, sborovna a tři kabinety. V přízemí se nachází tělocvična a kulturní sál. Budova školy je propojena chodbou s budovou dětské léčebny. Při I. dětské léčebně Radun zahájila v říjnu 1962 činnost mateřská škola pod správou základní školy při dětské léčebně. Součástí školy se stala i školní družina.